Schopnost orientace v prostředí

Schopnost orientace v prostředí je jednou z deseti oblastí, které jsou důležité pro obstarání a zvládání nejdůležitějších životních potřeb a pro které je v zákoně o sociálních službách používáno označení „základní životní potřeby“.

Je hodnocena při posuzování stupně závislosti u osoby žádající o příspěvek na péči nebo u příjemce příspěvku na péči, u něhož nastala potřeba přešetření stupně závislosti. Sociální pracovník jí zjišťuje nebo ověřuje také v případě, že osoba závislá na péči žádá o poskytování některých druhů sociálních služeb (např. pobytové sociální služby) nebo jí tyto služby již jsou poskytovány. Toto posuzování umožňuje ověřit, zda poskytovaná sociální služba, způsob jejího poskytování a forma poskytování služby odpovídají individuálním potřebám uživatele sociální služby.

Při posuzování schopnosti orientace jsou posuzovány fyzické schopnosti osoby (zrak a sluch) a psychické předpoklady či omezení (mentální postižení, duševní onemocnění), které mohou mít vliv na schopnost osoby orientovat se v prostředí.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Kategorie: sociální služby

Hledat dle kategorie